Bolest jako symbol

 

BoJiž od útlého dětství se zajímám o psychologické procesy v našich hlavách. Zajímá mě, jak lidé přemýšlí, jak nahlíží na různá témata, jak řeší své trable, jak zvládají své psychické i fyzické bolesti. Dlouhá léta jsem trpěla různými bolestmi a fyzickými obtížemi a dříve jsem vůbec netušila, že slovem bychom mohli pomoci bolestivým fyzickým stavům. Nechápala jsem, jak psychoterapie může být prospěšná. Vždyť bolest kolen zdánlivě vůbec nesouvisí s řečí, s jazykem, se slovy. Bolest kolen se nám přeci děje jen tak, protože jsme je moc opotřebovávali nebo jednoduše na ně moc klekali. Co když nám však bolest kolen něco symbolizuje?

Mé fyzické potíže se stupňovaly a s nima i mé zoufalství. Při návštěvě lékařů jsem odcházela jako sedmdesátiletá dáma s taškou plnou léků potlačující symptomy. Nebylo mi z toho vůbec psychicky dobře. Léky byly drahé a měla jsem je brát až několikrát denně. Někdy mi pomohly od bolesti, ale mnohem častěji se stávalo, že se mi obtíže po čase vracely a co hůř se silnějšími projevy. Nechápala jsem, že ve svých tehdy třiadvaceti letech mohu mít tak špatně fungující tělo, které postrádalo svou svěžest, sílu a hbitost. Nechtěla jsem se smířit s tím, že dalších x desítek let bych měla požívat takové množství léků. Začala jsem se zajímat o jiné netradiční cesty. Hledala jsem si další informace a postupem času mi začaly docházet souvislosti. V tu dobu doktoři zabývající se příčinou nikoliv symptomem byli někdy nazýváni šarlatány a byli zařazováni do alternativní medicíny. Přečetla jsem spousty knih, článků a příběhů, ve kterých lidé popisovali svá zázračná uzdravení. I mně po čase došlo, že zkoumání toho, čemu mi ne-moc brání, má svůj smysl. Má mysl nedokázala pochopit, proč se tohle děje pod nálepkou netradiční medicíny. Jak je možné, že se to obecně neví?  Podívat se opravdově na to, co mi ne-moc přináší a dává je totiž zázračné. Často si můžeme uvědomit, že bolest a nářky nám krátkodobě „lákají“ posluchače a my pak nejsme sami. Naopak jsme opečováváni a pobýváme často ve společnosti těch nejbližších. Oni se o nás starají, mají na nás čas, dokazují nám svou péčí, že jim za to stojíme, že nás mají rádi a chtějí nám pomoci.

Ne-moc nám někdy brání něco dělat. Ne-moc nám může přinést také nemožnost dělat něco, co musíme. Najednou máme důvod, proč to či ono nemůžeme udělat, jsme přeci ne-mocní, proč si nemůžeme povídat, proč se nemůžeme milovat,… Pokud jsme opravdu otevření přijmout pravdu a upřímně si odpovědět, můžeme nalézt reálné odpovědi na vznik ne-moci. Ta má pak možnost odejít z našich životů.

Ne-moc nám také může ukazovat nerovnováhu v našich životech. Život ve stresu se ukáže ve vysokém tlaku, vysoký cholesterol ve stravě, která našemu tělu nesvědčí, ztráta hlasu v potřebě chvíli nemluvit, být potichu, sám a vnímat své tělo, bolest hlavy v přemíře podnětů, rozlámanost těla v neprotažení a necvičení… Je to velmi individuální, každý však může přijít na svou nerovnováhu.

Co nám naše tělo říká, když nás bolí hlava? Odpovědi je možno také hledat v tradičních metaforách, bolí nás hlava – máme toho plnou hlavu.  Bolí nás záda (nebo třeba máme akné na ramenou/na zádech) – hodně si toho na sebe nandaváme. Hledáme odpovědi na otázky, čeho máme plnou hlavu, čeho jsme si moc nandali? Při uvědomění si zátěžové věci a nerovnováhy v našem těle a životě, při změně jednání a chování, často dochází k uvolnění energie a bolest odchází. Je jen na nás, jak dlouho si ne-moc budeme udržovat. Někdo ji bere jakou svou součást a už se s ní sžil. Důkazem zázraku dosaženého pomocí hledání odpovědí na symptom může být případ paní, která měla nafouklé břicho a také nadváhu. Díky uvědomění si a upřímnému přiznání si svých vnitřních negativních pocitů vůči okolí ji přes noc zmizelo nejen nafouknutí, ale také „tuky“. Ty vlastně nebyly tukem ale zřejmě vodou navázanou na tuk. V břiše se nám totiž ukládají nevyřešené emoce, které v sobě držíme. Paní si uvědomila svou nerovnováhu v životě a odpustila (doslova plyny a vodu) lidem ve svém okolí. Tak mohla nastat a také nastala rovnováha v jejím životě.

Ani si neuvědomujeme, jak moc naše ne-moc vypovídá o našem životě, o našich přesvědčeních, zvycích a zažitých vzorcích. S pomocí psychoterapie se mnohdy rozklíčovávají důvody držení si těchto ne-mocí a lidem začíná doslova nový, svobodou naplněný život, ve kterém je již ne-moci neovládají, ale oni se stávají těmi mocnými. Někdy je to cesta na dlouho trať, pro kterou je nutno se rozhodnout a nadchnout. Jakmile nalézáme první nerovnováhu a ne-moc odchází, protože ji již nepotřebujeme, dochází k totálnímu pochopení fungování psychosomatiky a k neuvěřitelnému štěstí a blaženosti, protože si umíme pomoci sami. Tak jak to příroda od pradávna chtěla.

K hlubšímu zkoumání psychosomatických struktur doporučuji velmi obsáhlou knihu Nemoc jako cesta (Dalhke) nebo užší publikaci Když duše mluví řečí těla (Morschitzky, Sator).

Tento článek byl publikován na portále ipoznani.cz.

Andrea Hnízdová

Andrea Hnízdová je představitelkou systemické psychoterapie a Brain-based koučinku. Ví, jak je náročné vyjít ze začarovaného kruhu nespokojenosti a začít proměňovat svůj život k vlastní spokojenosti. Ihned se do Brain-based koučinku zamilovala, protože konečně objevila způsob, jak pomoci lidem rychle a natrvalo změnit jejich životy. Pomocí psychoterapie chtěla lidem pomáhat od dětství, a tak si plní sny. Nyní už může říct, že je expertem na svůj život!

Komentáře