Jak mi umění vděčnosti převrátilo život?

Andrea Hnízdová - Taky se na své okolí jen takhle krásně usmíváte?

Přemýšlím nad tím, kdy stal ten zlom. Kdy jsem začala být opravdově vděčná za to, co v životě mám. Téma vděčnosti se mi v mém životě objevovalo mnohokrát. Prvně to bylo asi na vysoké škole při prvním sebezkušenostním terapeutickém výcviku, kdy jsem dostala za úkol přemýšlet nad svou vděčností. Nevnímala jsem to jako moc zajímavé, a tak jsem si přišla jen na pár věcí. Naštěstí jsem už byla schopná si uvědomit vděčnost za to, že mě přijali na vysokou školu. Do Českých Budějovic jsem se stěhovala zcela sama bez přátel a vděčnost jsem projevila za to, že jsem v pořádku zabydlená a mám prvních pár přátel. Když jsem si vděčnost uvědomovala, cítila jsem na prsou takový příjemný pocit. Tohle byl nový prožitek. Zrodil se zárodek hluboké vděčnosti.

Nejsilnější moment pochopení smyslu vděčnosti jsem si uvědomila teprve před pár lety. Vrátila jsem se ze studijního pobytu, kde mi nebylo fyzicky po celý rok vůbec dobře. Cítila jsem příliv vděčnosti a díků svému tělíčku za to, že jsem vše zvládla. Po příjezdu jsem byla v takzvané své bublině a přečetla mnoho inspirativních knih, které mi dávaly smysl. Došlo mi, že bez vděčnosti nemůže přijít nic nového. Jak může přijít hojnost, neumí-li si člověk uvědomit hojnost současného bytí? Co to znamená? Lidé si velmi dobře uvědomují, co je špatně a co chtějí změnit. Zapomínají však na dobré a příjemné věci, které jsou v životě přítomné. Vždy existují i pozitivní věci. I v tom nejsmutnějším scénáři vždy objevíte alespoň jednu hodnotu, která má smysl. Celý život je o rovnováze. Nikdy není jenom zle nebo dobře. Svět není černobílý. Když se člověku něco nelíbí, vždycky existuje i něco, co se mu na daném stavu líbí, co mu přinese užitek a naopak. Víte, často to může být na nevědomé úrovni.

Vezměme například manželský pár po dvaceti letech. Žena si stěžuje na mužovo nicnedělání, muž lamentuje nad ženiným káráním. Oba na sebe mohou křičet a v zápalu hádky vyslovit i bolestné výroky. Celá situace se zdá být dosti negativní. Zkusme se na ni podívat z jiného úhlu. Žena cítí přetlak a tak muže záměrně provokuje. Muž je naštvaný z práce a vyprovokovat se nechá. Vzniká hádka. Oba povolí negativní energii a zbytek večera mohou trávit v klidu a v pokoji. Nebo: žena nevědomě žádá pozornost po muži prostřednictvím kárání, muž to nechápe a reaguje lamentováním. Nechce, aby žena byla nespokojená – vždyť on je přeci dobrý muž! Žena je v konci ráda, protože na sebe upoutala pozornost a spolu se nyní mohou láskyplně udobřovat. Podobných motivů s pozitivním dopadem, ačkoliv se situace zprvu zdá být negativní, bych mohla najít nespočet.

V každé situaci existují vždy oba póly. V každém případě je možno projevit vděčnost. Má situace byla dlouhodobě neúnosná. Zažívala jsem kulturní šok a po sedmi letech svobodného života jsem opět obývala jeden dům s rodiči. Ti si za ta léta vytvořili vlastní harmonický systém, který jsem nechápala, a nebylo mi v něm dobře. Myslela jsem si, že na mé situaci není nic pozitivního. Chtěla jsem pryč. A najednou mi to došlo. Hojnost v podobě nového bydlení v jiném městě nepřijde, dokud nedocením současné bydlení. Byla jsem neúspěšná při hledání zaměstnání, protože jsem si nevážila volného času. Kvalitní vztahy nemohly přijít, protože jsem si nevážila vztahu, který mají mí rodiče mezi sebou a se mnou. Rozhodla jsem si vše psát. První dny jsem ztěžka napsala pár vděčností. Nakonec se výčet mých vděčností rozšířil natolik, že jsem je přestala psát. To bych se totiž upsala. Každý večer (později i během dne) jsem před spaním přibližně půl hodiny rozmýšlela nad všemi možnými věcmi, za které jsem upřímně vděčná. Vycházela jsem ze zkušenosti z ročního pobytu ve Španělsku, kde byly ubytovací prostory také velmi náročné. Pomohlo mi to si uvědomit, že tady mám svůj velký pokoj s velkou postelí, že jsem v klidu, že neslyším nikde a nikoho, že mám možnost využívat zahradu, že mohu být v kontaktu se svými rodiči, že si mohu užívat pejska a kočičky, … prostě vše co mi tam chybělo. Nakonec jsem dokázala projevit hlubokou vděčnost i vzhledem k jiným znevýhodněným lidem. Za to, že mám každou chvíli možnost napustit si sklenici pitné vody, za místo, kde mohu každý večer ulehnout, za čerstvý vzduch, který dýchám, za zdravé jídlo, které mám možnost si připravit… Tímto způsobem jsem projevovala vděčnost všemu a všem. A věřím, že jen díky opravdovému procítění a ocenění toho, co mi v tu chvíli bylo dáno, jsem mohla získat hojnost, jakou jsem poté získala.

Několik dní na to jsem spala ve špinavé ubytovně v Praze, protože jsem získala práci. Byla jsem vděčná za to, že mám kam ulehnout, a že jsem si našla práci. Další noc jsem spala v nové práci na zemi a byla jsem za to vděčná. Byla jsem vděčná za skvělou vedoucí, která mi nabídla spaní v práci místo ve špinavé ubytovně. Ačkoliv jsem byla ve velmi nepříjemné situaci, vždy jsem si našla důvod, proč být vděčná. Další den v Praze jsem „zcela náhodou“ našla úžasné bydlení v hlavním městě a získala tak vysněné hnízdečko, odkud jsem si plnila další sny.

Vděčnost je první krok k hojnosti.

Tento příspěvek byl publikován také na ipoznani.cz.

Andrea Hnízdová
Andrea Hnízdová je představitelkou systemické psychoterapie a Brain-based koučinku. Ví, jak je náročné vyjít ze začarovaného kruhu nespokojenosti a začít proměňovat svůj život k vlastní spokojenosti. Ihned se do Brain-based koučinku zamilovala, protože konečně objevila způsob, jak pomoci lidem rychle a natrvalo změnit jejich životy. Pomocí psychoterapie chtěla lidem pomáhat od dětství, a tak si plní sny. Nyní už může říct, že je expertem na svůj život!
Komentáře