Občas mě přepadne nesnesitelný strach

Občas mě přepadne nesnesitelný strach

Nedávno jsem zažila situaci, kdy jsem byla celá bez sebe a cítila se neuvěřitelně nepříjemně. Měla jsem trému a byla velmi nervózní. Jak ale z podobné situace neutéct?

Představte si, že jdete na místo, kde jste nikdy nebyli. Nevíte, jak to tam vypadá. Jdete mezi lidi, které neznáte. Jediné, co mě osobně drželo před zhroucením, byl obraz malé fotečky člověka z facebooku a víra, že ho určitě v davu rozeznám. Připomnělo mi to podobný strach, který jsem zažívala před pár lety.

Když jsem se přestěhovala do Prahy, rozhodla jsem se udržet si svojí úroveň španělštiny. Na kurz jsem neměla peníze, a tak jsem se vypravila na setkání se skupinou španělsky mluvících lidí. Šla jsem sama do restaurace, kde jsem nikdy před tím nebyla. Zrovna se jednalo o podnik, který patří mezi největší v Praze. Musela jsem projít několika místnostmi plných cizích lidí, když jsem hledala svou španělskou skupinu. Jméno osoby, na kterou byla napsána rezervace, jsem zapomněla. Stejně jako v nedávné situaci jsem doufala, že mám v hlavě uloženou miniaturní fotečku dívky z facebooku, která mě na akci pozvala. Byl to pro mě horor. V průběhu svého hledání jsem byla rozhodnutá, že na žádnou podobnou akci už nikdy nepůjdu. Pro mě jako introverta jsou tyto situace totožné s bojem o přežití.

Nakonec jsem skupinku našla a spadl mi obrovský kámen ze srdce. Dívka se na mě usmívala, a tak mě polil příjemný pocit, zdála se milá. Ihned po dosednutí ke stolu započala však druhá etapa stresu: O čem si budeme povídat?! A hlavně jak? Vůbec jsem jim nerozuměla. Zábavu řídili asi tři lidi, kteří mluvili velmi rychle a jako rodilí mluvčí. Uplynulo již několik měsíců od doby, kdy jsem španělsky mluvila naposledy. Úplně jsem se ztrácela. Cítila jsem se hrozně! Má mysl mi opět dodávala podpory tím, že chvíli tedy posedím a pak uteču pryč, zachovám si svoji čest a nikoho z nich už nikdy neuvidím.

Jenže nic není tak horké, jak se uvaří. Ukázalo se totiž, že tři muži jsou opravdu rodilí mluvčí, že jsou to přátelé a společnost se snažili jen rozpovídat. Dokonce jsem poznala člověka, který nemluvil španělsky vůbec, a přesto se na podobnou akci vydal. Nic není tak strašné, jak se na první pohled zdá. Já jsem byla jen zcela ovládnuta svými emocemi. Nakonec jsem strávila několik velmi příjemných hodin seznamováním, mluvením ve španělštině a angličtině a vzpomínáním na krásný španělský kraj.

Nádherné na tom bylo, že ačkoliv mě strach chvílemi přemáhal, dokázala jsem jej zvládnout. Tento zážitek mě nakonec velmi posílil. Vím, že nastane-li podobná situace, budu si s ní umět poradit. Vystoupila jsem z komfortní zóny a postavila se svému strachu. Mohla jsem být na sebe hrdá. Při nedávném setkání podnikatelů jsem byla ještě o kousek moudřejší, využívala jsem svůj dech ke zklidnění těla i mysli, svou představivost na snížení nervozity, snažila jsem se nebýt tolik ovládána emocemi. Nakonec jsem zapadla a byl to báječný a inspirující večer! I když jsem si prožila nepříjemné chvíle a všem své pocity nakonec přiznala, nic se nestalo. Je osvobozující přiznat, jaké to pro mě bylo a zjistit, že všichni máme nějaké emoce. To vědomí, že se nic nestane, když se ztrapním – žádná katastrofa se nekoná, je báječně uvolňující.

Co mě donutilo zůstat a nevzít nohy na ramena? Měla jsem silné proč – chci se něco naučit, chci být se stejně zaměřenými lidmi, chci si udržet španělštinu… Toto uvědomění mi pomáhá zvládat nepříjemné situace.

Tento článek byl také publikován na portále ipoznani.cz.

Andrea Hnízdová
Andrea Hnízdová je představitelkou systemické psychoterapie a Brain-based koučinku. Ví, jak je náročné vyjít ze začarovaného kruhu nespokojenosti a začít proměňovat svůj život k vlastní spokojenosti. Ihned se do Brain-based koučinku zamilovala, protože konečně objevila způsob, jak pomoci lidem rychle a natrvalo změnit jejich životy. Pomocí psychoterapie chtěla lidem pomáhat od dětství, a tak si plní sny. Nyní už může říct, že je expertem na svůj život!
Komentáře