RADA vs. OTÁZKA KOUČE NAD ZLATO?

Ve své praxi a okolí se setkávám s častým nepochopením pojmu profese kouče. Ruku na srdce, kdo zná a umí vysvětlit tento mýty opředený pojem – KOUČINK? Kouč by mohl působit na laika až neprofesionálně, když by mu odpověděl na žádost o radu: „Já nevím! Co by asi mohlo fungovat Vám? Pojďme na to společně přijít.“ Tahá z lidí peníze? Ne, je velmi profesionální, protože Vám dává znát, že Vás přijímá jako experta na svůj život.

Varianta jak vysvětlit pojem koučink, je popsat, co koučink určitě není 🙂

  • Koučink není o ukládání rad (když někdo svým klientům radí, co mají dělat, protože jemu jako odborníkovi a jeho klientům TO funguje).
  • Kouč není trenér ve smyslu kouč sportovců.
  • Koučink není jen profesní, business, pracovní…
  • Koučink není „terapie“ pro bohaté manažery.
  • Koučink není jen módní výstřelek dnešní doby.
  • Koučink není o vysvětlování a obhajování klienta, proč, co a jak něco udělal.
  • Kouč není každý, kdo o sobě prohlašuje, že je kouč.

Realita je taková, že slovo kouč se zaměňuje za jiné odborné i méně odborné profese, které často ani zdaleka nedodržují mezinárodní etický kodex kouče. Samozřejmě neplatí úměra, že koučovat umí jen ten, kdo má „papír“. Koučem se cítí být i odborníci, jež neprošli různými kurzy. Jedná se však o jejich „koučink“ podložený vlastní praxí, nikoliv několika měsíčním kurzem a tréninkem, který se standardně podstupuje. Může se jednat například o lidi ve vedoucích pozicích, psychology, psychoterapeuty, sociální pracovníky a jiné.

Jak už jsem naznačila, existuje mnoho škol, kde je možno se naučit koučovat. I zde se samozřejmě setkáváme s kvalitativními a kvantitativními rozdíly. Za pár dní se koučovat naučí opravdu jen málokdo. Z vlastní zkušenosti se domnívám, že koučovat se může naučit každý, pokud chce. Na druhou stranu, ne každý pro to má vlohy. Potencionální klienti cítí, když něco není v pořádku. Jejich nepříjemný pocit se může odrazit v budoucí spolupráci, která díky tomu nemusí ani začít (přestože kouč prošel mnoha hodinami koučovacího tréninku.) „Papír“ tedy neznamená vše.

Člověk oprávněný koučovat má certifikát o absolvování určitého počtu hodin koučovacího tréninku z koučovací školy, která je nejlépe schválená mezinárodní federací koučů (ICF). Definice koučinku je v souladu s etickým kodexem koučů a se základními kompetencemi profesionálního koučování definovaných ICF. Základní omyl, s kterým se ve své praxi setkávám, je představa, že klient sdělí kouči dilema a ten mu poradí, jak se situací naložit. Koučink je postupný proces, ve kterém se definují velké oblasti (cíle) a prostřednictvím řešení těchto oblastí se projasňují i ostatní témata, se kterými prvně klient přišel. Existují samozřejmě i případy jednorázového koučování – náhlých vhledů, kdy proces sotva začal, velmi záhy končí. Klient si ve většině případů na veškeré odpovědi přichází sám.  Věřím, že to může znít trochu nemožně, vždyť když by si věděl rady, nechodil by za koučem, že? Rozdíl mezi samostatným přemýšlením nad tématem a rozmýšlením s koučem je v tom, že kouč klade podnětné dotazy, díky kterým se klient naučí přemýšlet o své situaci jinak. Naučí zapojovat svůj mozek jiným způsobem, než byl doposud zvyklý. Klient je totiž expert na obsah a kouč na proces. A při samostatném promýšlení situace se objevuje tolik rušivých vlivů, že se snadno využijí k výmluvě – ať žije prokrastinace! Kouč drží kormidlo procesu, aby se zbytečně nezabředávalo do nepotřebných detailů problému. Ba naopak často je lepší, když kouč nedisponuje mnoha informacemi o tématu. Že je to neuvěřitelné? Jak bych potom mohla koučovat jaderného fyzika? Věřte, že fyzika nikdy nebyla můj silný předmět :-). A koučovat jsem ho mohla a také uměla. Čím méně o dané problematice kouč ví, tím více nechává experta na obsah zapojit do procesu tak, aby si přišel na řešení sám. To mu ve výsledku pomáhá nejvíce.

Další definicí kromě orientace na řešení (namísto orientace na problém) je také pozitivní ladění každého setkání a vyjadřování. Na vše se nahlíží jako na cestu, která klienta učí, jak být příště lepší v dané situaci. Nejen že s klienty slavíme úspěchy, oceňujeme postupné krůčky, společně také oceňujeme omyly a kroky vedle, protože jejich vědomí klienty posouvá dál. V příští podobné situaci se těmto omylům mohou poprvé vyhnout nebo do nich vědomě vstoupit. Uvědomují si tedy svou zodpovědnost a také možné následky. Tyto kroky mimo vytyčenou cestu jsou vnímány jako příležitost k dalšímu rozvoji.

Poslední kritéria koučinku, která chci vyzdvihnout, jsou struktura koučinku a jeho náročnost. Právě proto že koučink má jasně daná pravidla, která by se měla držet pro získání největších přínosů pro klienta, se koučink zdá být i náročný. Je to proces nelehký, ale zároveň velmi plodný, proto je i jistá náročnost posléze spojená se silným pocitem hrdosti a uspokojení se sebou samým, překonáním sebe sama a zvládnutím problematik, se kterými se člověk může potýkat i dlouhou dobu. V koučovacím procesu se předpokládá aktivní zapojení klienta i mimo sezení, kdy vyhrazení si času na plnění akcí bývá zprvu těžké. Velmi brzy klienti zjišťují, jak jim tento vyšetřený čas pro práci na koučovacích akcích přináší výsledky i při dalších standardních činnostech, které následují.

Tedy: Vyžádaná rada od kouče může být hodnotná, ale není nad podnětnou otázku kouče, díky které si klient přichází sám na své řešení.

Jaké předsudky a pověry jste slyšeli o koučinku Vy? Jaké máte zkušenosti Vy s kouči ve Vašem okolí?

Buďte (s) expertem na svůj život!

Další inspirující a obohacující informace naleznete zde.

Andrea Hnízdová
Andrea Hnízdová je představitelkou systemické psychoterapie a Brain-based koučinku. Ví, jak je náročné vyjít ze začarovaného kruhu nespokojenosti a začít proměňovat svůj život k vlastní spokojenosti. Ihned se do Brain-based koučinku zamilovala, protože konečně objevila způsob, jak pomoci lidem rychle a natrvalo změnit jejich životy. Pomocí psychoterapie chtěla lidem pomáhat od dětství, a tak si plní sny. Nyní už může říct, že je expertem na svůj život!
Komentáře